Laura dál blábolila, její hlas se ztrácel a vracel jako rozbité rádio.

Weston sklopil zrak k ženě ve svém náručí.

Lauřina víčka zůstávala zavřená, ale její rty se dál pohybovaly v líném, přiopilém žvanění.

Ten nepoměr ticha a štěbetání v něm vyvolal malé, bezmocné teplo na hrudi.

Vypadala tak neuvěřitelně jemně, tváře zardělé, dech sladký po alkoholu a každé nepřítomné slovo z ní vyklouzlo nekontr