"Nedělej hluk, ještě jsem si to neosahala," zamumlala Laura.

"Lauro, vstávej!" Tentokrát ten hlas neomylně patřil Westonovi.

Konečně, zjevně proti své vlastní vůli, přinutila oční víčka otevřít.

První, co uviděla, byla ona známá, pohledná tvář vzdálená sotva pár centimetrů.

Ještě napůl spící našpulila rty. "Proč jsi mě vzbudil? Bavila jsem se."

Z Westonových očí čišela pobavená rezignace. "Hrát si