Arielle se naklonila, aby Vinsonovi prohlédla ránu.

Několik pramenů jejích vlasů jí spadlo dopředu a dotklo se jeho čela. Ten dotek byl lehký, trochu ho lechtal a srdce mu poskočilo.

Bůh ví proč, Vinsonova mysl byla úplně mimo a znovu těžce polkl. Arielle však dál seděla na něm, aniž by si čehokoli všimla.

Byl to ten typ mučivého pocitu, kterému rozumí jen muž.

Vinson, neschopen to déle snášet, ře