Lorrainin výraz se mírně změnil a už nepůsobila tak klidně jako předtím.

Těžce se opřela o zadní sedadlo a byla tak nehybná, že jedinou známkou její bdělosti bylo vytrvalé masírování spánků.

Lorraine zamumlala: „Raději by mi neměla lhát, jinak bude v pěkném průšvihu.“

Zatímco mluvila, vyzařovala z ženy chladná, zlověstná aura, která způsobila, že řidič i její podřízený strachy ztuhli. V autě se ok