Yunice zvedla pohled a uviděla, že lidé, kteří jí kdysi byli nejbližší, teď stojí pohromadě s Elsie. Zůstala sama v chladném větru, naprosto nemístná. Proto přesunula oči na záhon u železné brány panství Saundersových.

Když byla dítě, otec jí říkal, že její matka milovala červené růže. Rozhodla se tedy, že i ona bude milovat červené růže. Otec osobně zasadil celou řadu růžových keřů podél zdi dvora za branou. Během období květu se růžím dařilo, houpaly se ve větru a její vysoký otec ji držel za malou ručku, když stáli pod květinami a dychtivě na něco čekali. Po otcově smrti se Elsie nastěhovala do rodiny Saundersových, a protože byla alergická na pyl, Oscar se rozhodl nechat všechny růžové keře pokácet a nahradit je bambusem, Elsieiným oblíbeným.

Elsie říkala, že bambus je ušlechtilý a neústupný, a chtěla se od něj učit. Yunice odmítla nechat růžové keře odstranit. Neustále prosila Lily a říkala, že jsou symbolem otcovy lásky k Lily. Prosila ji, aby je nechala kvůli otci. Ale v momentě, kdy se Elsie párkrát zalapala po dechu, Lily zpanikařila a naléhala na Oscara, aby ty "zatracené růže" okamžitě pokácel.

Oscar Yunice vyčinil za sobeckost, za to, že se nestará o ostatní a postrádá soucit. Owen řekl, že jen povrchní lidé mají rádi růže a že by se měla učit od Elsie, chápat morální zásady a rozvíjet charakter jako bambus.

Lily ji utěšovala a říkala, že když lidé zemřou, jsou pryč. Co je důležitější, banda rostlin nebo Elsiein život? Nakonec byly všechny růže podél zdi vytrhány a jí nezbylo nic, čeho by se mohla držet.

Do této doby se skupina, která společně plakala, konečně uklidnila. Lily si otřela slzy hřbetem ruky, jako by si až teď vzpomněla, jaká je zima. Poté se otočila k Yunice a řekla: "Jdi se s Giannou hned osprchovat horkou vodou, ať smyjete tu smůlu. Od teď jsme zase rodina."

Gianna vyšla s úsměvem a šla napřed, aby Yunice vedla.

Dům, který jí otec zanechal, byla samostatná vila, místo, kde Yunice vyrůstala. Ale po třech letech pryč jí najednou připadal známý i neznámý. Uspořádání bylo stejné, ale bylo tam mnoho věcí, které už nepoznávala.

Například botník u vchodu byl plný růžových chlupatých pantoflí... Elsieiných. Zarámované osobní portréty visící na zdech byly Elsieiny. Dokonce i tlustý koberec pokrývající schodiště tam byl proto, aby Elsie nespadla. Co se týče jejího starého pokoje ve druhém patře, ten byl teď samozřejmě Elsiein. Měl nejlepší sluneční světlo a nejlepší výhled – nebylo šance, že by ho nechali tři roky prázdný.

Jak se dalo čekat, Gianna ji vedla do malé místnosti. Yunice si vzpomněla, že byla přestavěna ze šatny, o něco lepší než pokoj pro služebnou.

Co se týče Gianny, Yunice ji nepoznávala. Musela být najata poté, co byla Yunice poslána do psychiatrické léčebny.

Když vstoupila do pokoje, Yunice instinktivně pohlédla na skrytou sledovací kameru v rohu zdi. Aniž by projevila jakoukoli reakci, zeptala se: "Gianno, co se stalo s bývalou hospodyní?"

"Ach, vrátila se před třemi lety do svého rodného města. Slyšela jsem, že si její manžel našel mladší ženu, a jí se to nelíbilo, tak se vrátila, aby to rozvířila," řekla Gianna s úšklebkem. "Který muž nepodvádí? Když dělá takové scény, jen to víc zasáhne jeho ego."

Yunice na ni pohlédla, ale neodpověděla. Když viděla, že se Yunice to téma nelíbí, Gianna se zasmála a šla do koupelny napustit vodu do vany.

Mezitím Yunice využila příležitosti a prohledala zásuvky. Tento pokoj byl zjevně narychlo zařízen; nebyl tam jediný elektronický přístroj.

Znovu se podívala na sledovací kameru. Cestou dovnitř si všimla, že po celém domě je nyní nainstalováno mnoho takových kamer. Byly očividně určeny pro ni. Všichni si mysleli, že je blázen, báli se, že by mohla Elsie ublížit, takže ji potřebovali neustále sledovat. Pokud jsou si mě tak vědomi, proč mě vůbec brali zpět z psychiatrické léčebny?

Yunice s podezřením uviděla, jak Gianna vystupuje z koupelny, a tak rychle vešla dovnitř a zamkla za sebou dveře.

Gianna zaklepala na dveře. "Hej, proč jsi zamkla dveře?"

"Sprchuji se," odpověděla Yunice.

"Kvůli tomu nemusíš zamykat dveře!"

Yunice odvětila: "Ty nezamykáš dveře, když se sprchuješ?"

Gianna se podívala směrem ke koupelně a pak sáhla po své pracovní uniformě. Ale když už chtěla odejít, sáhla do kapsy a najednou si uvědomila, že jí chybí telefon.

V koupelně Yunice rychle rozebrala Giannin telefon, vyjmula SIM kartu, odložila ji stranou a deaktivovala sledování polohy.

Poté začala rychle psát na klávesnici telefonu.

Venku Gianna bušila na dveře. "Vzala jsi mi telefon?"

Aniž by se otočila, Yunice odpověděla: "Neviděla jsem ho."

Gianna jí nevěřila. "Otevři dveře a pusť mě dovnitř. Zkontroluji to."

Yunice ji odbyla. "Počkej, až se dosprchuji."

Gianna, neschopná násilím otevřít dveře, zuřila. Zakřičela skrz dveře: "Pokud neotevřeš, znamená to, že jsi ho určitě ukradla! Počkej! Řeknu to panu Owenovi!"

Yunice ji ignorovala a soustředila se pouze na obrazovku telefonu. O chvíli později hluk venku ustal. Gianna pravděpodobně odešla. Pomocí Giannina telefonu Yunice získala přístup k bezpečnostním kamerám rodiny Saundersových.

Na obrazovce viděla Lily a Owena už v obývacím pokoji. Mezitím Paul odtáhl Elsie stranou a mluvil s ní.

Paul se na ni s láskou podíval a řekl: "Elsie, tentokrát jsme ji přivedli zpět, abychom si promluvili o zrušení zasnoubení. Nemůžeš pořád váhat."

Elsie se zakousla do rtu, vypadala rozpolceně a odstrčila Paula. "Tvoje zasnoubení je s rodinou Saundersových. Jsem cizinec. Jak bych mohla ukrást snoubence své sestře? Nemůžu Yunice zradit!"

Paul obešel, aby se jí znovu postavil čelem, klekl si, aby se podíval na její červenající se tvář, a přemlouval ji: "Ale no tak, je moderní doba. Domluvené sňatky jsou zastaralý zvyk, který měl být zrušen už dávno. Kromě toho celá naše rodina souhlasila se zrušením zasnoubení. Pokud to usnadní situaci, můžu se jí omluvit. Pokud nebude souhlasit, už mě nikdy neuvidí."

Yunice s chladným úsměvem sledovala záznam z kamery. Takže to byl jejich plán. Není divu, že se tak snažili dostat ji z psychiatrické léčebny... Chtěli, aby se vzdala svého snoubence.

Vzpomněla si, že když se Paul narodil, byl v poloze koncem pánevním, zaseknutý v porodních cestách. Žádná nemocnice v Silverburghu se ho neodvážila přijmout. Byl to její otec, kdo použil starodávný lék, aby udržel jeho matku naživu dost dlouho na to, aby ho porodila. Jeho matka přežila zkušenost blízkou smrti a byla tak vděčná, že zařídila jejich zasnoubení.

A teď rodina Powellových chtěla předat tuto vděčnost Elsie. Za boží milosti!

Nedlouho poté se Gianna vrátila. Použila klíč k odemčení dveří koupelny a vtrhla dovnitř bez špetky zdvořilosti. "Slečno Saundersová, krást je špatný zvyk. Pokud se to pan Owen dozví, pošle vás hned zpátky do psychiatrické léčebny!"

Byla přesvědčená, že jí Yunice vzala telefon. Yunice, opřená ve vaně, líně otočila hlavu, aby se na ni podívala, a řekla stroze: "Nevzala jsem ho. Klidně mě nahlaste."

Gianna na chvíli oněměla. Nečekala, že bude Yunice tak vzdorovitá.

Věděla, že má Yunice duševní nemoc, a bláznivým lidem se nedá věřit. Kdyby Yunice chytila při činu, mohla jít za Owenem a získat nějaké body. Jakmile dokáže, že je Yunice zlodějka, mohla by na ni svalit jakékoli budoucí krádeže v domě. Koneckonců, ona byla ta bláznivá.

Ale aby obvinění obstálo, potřebovala pádné důkazy. Předtím zkontrolovala záznam z kamery, ale nic nenašla, co by ukazovalo, že jí Yunice vzala telefon.

I tak si byla jistá, že ho Yunice ukradla. Koupelna byla jen tak velká. Kam ho mohla schovat?