Yunice naklonila hlavu k Elsie. "Tvoji mámu právě zmlátili. Nechceš mě zastavit?"

Copak nehrála vždycky tu oddanou dcerušku? Vždycky tu mučednici? Co, teď se bojíš?

Elsiiny oči potemněly zlobou, ale nakonec neudělala ani krok vpřed.

Okolnosti už nebyly stejné. Tenkrát všechna ta její představení byla pro něco – aby ukradla matčinu lásku, získala bratrovu náklonnost, později ukradla Paulovo srdce.