„Owene! Ach! Owene!“

Dveře do Owenovy pracovny byly zamčené a zvuková izolace slušná.

I tak ale skrz ně slyšel tlumené Peggyiny výkřiky o pomoc.

Zněla naprosto vyděšeně, hlas se jí chvěl a byla hysterická.

Ostré cinkání kovu se rozléhalo po místnosti, jak dřevěný rám postele narážel na pouta. Owen se podíval směrem k urně na svém stole.

Byla to Elsiina urna.

Zatímco Peggy v pozadí křičela a vzlyka