"Samozřejmě, následujte mě." Abby se chystala odvést ji zpět do své malé kanceláře, když zaslechla Alejandru, jak ji volá. Otočila se ke své dceři, Ally běžela přímo k ní s obrovským úsměvem na tváři.

"Mami, zase jsem dostala jedničku ze španělštiny. Paní Lopezová říkala, že je na mě pyšná, jsem jediná ve třídě, kdo dostal jedničku, už potřetí." Abby se k ní sklonila a objala ji a dala jí pusu. Ally jí podala vysvědčení, když se od sebe odtáhly.

"Mami, jsem na tebe tak pyšná, zlatíčko, moje chytrá holčičko. Jsi naprosto skvělá."

"Takže to znamená, že si můžu dát svůj oblíbený koktejl, když jsem byla tak hodná?"

"Samozřejmě, že můžeš, můj andílku, ale teta Amanda tě na pár minut pohlídá, maminka musí pracovat."

"Dobře. Mám tě ráda, mami."

"Já tebe víc, zlatíčko." Abby si všimla, že paní Álvarezová upřeně zírá na Ally, její tvář se změnila, kdyby Abby nevěděla, že se mýlí, řekla by, že je ta žena šokovaná, její tvář zbledla, a když se podívala na Sofii, i ta vypadala šokovaně.

Abby doufala, že jsou v pořádku, chtěla se zeptat, co se děje, ale paní Álvarezová vykročila vpřed a sklonila se k Ally, Abigail byla překvapená, natáhla se a něžně se dotkla Allyiny tváře. Abby zaslechla tiché zalapání po dechu, které se ozvalo, když se dotkla Ally. Pak řekla něco španělsky, co Abby neslyšela.

"Kdo je Lucia?" Slyšela Ally, jak se ptá té ženy. Abby slyší a rozumí jazyku, ale co se týče mluvení, stále se učí.

"To je moje zesnulá babička." Odpověděla na Allyinu otázku s vřelým úsměvem. Abby si všimla, že se Ally stále nepustila.

"Paní Álvarezová? Je všechno v pořádku?" Zeptala se jí Abby.

Rychle se postavila a otočila se k Abby. "Ano, miláčku, je." Její pohled znovu spočinul na Ally. "Jak se jmenuješ, zlatíčko?" Zeptala se Ally anglicky.

"Alejandra." Řekla Ally hrdě.

"Svého jména si jistě užiješ." Řekla jí paní Álvarezová. "Je to vaše dcera?" Zeptala se Abby.

"Ano."

"Kolik jí je let?"

"Pět let." Odpověděla Abby. "Amando, nevadilo by ti vzít Ally na chvíli?" Amanda přikývla, brzy zůstaly samy.

"Je krásná. Jestli vám nevadí, že se ptám, kdo je její otec?"

Abby zvažovala, že jí zalže, ale ta žena se zdá upřímná, čestná a z nějakého zvláštního důvodu jí Abby věřila. "Alejandro." Řekla Abby. "Alejandro Pérez." Slyšela dobře, jak ostře nasála vzduch? Abby tu myšlenku rychle zavrhla, jako by ta žena znala Alejandra.

Odkašlala si, než promluvila. "Podílí se na jejím životě?"

"Mezi námi to nevyšlo." Řekla Abby. "Takže jsme se rozhodli jít každý svou cestou." Paní Álvarezová na ni chvíli zírala, a Abby se necítila dobře. "Jste si jistá, že je všechno v pořádku?"

"Viděla jsem ji, jak drží draka." Řekla místo toho paní Álvarezová.

"Ano, miluje draky, je to její oblíbená hračka." Abby viděla, jak paní Álvarezová zbledla.

Na vteřinu si Abby myslela, že ta žena omdlí, jemně ji chytila za loket a dovedla ji k nedalekému volnému stolu, pak jí přinesla sklenici vody a podala jí ji. "Děkuji, Abigail, mám trochu nízkou hladinu cukru, proto se mi zatočila hlava." Mariana zalhala.

"Mám vám něco přinést?" Zeptala se Abby starostlivě.

"Ne, jsem v pořádku, probereme, co jsem sem přišla udělat." Abby přikývla, dalších patnáct minut Abby poslouchala, co chce a co ne. Dala Abby adresu, kam by to měla doručit. Abby se divila, proč by to měla přinést, jistě si mohou najmout někoho, kdo to přijde vyzvednout, ale Abby se neptala, co si klient přeje, to dostane. Také přesunula termín na čtvrteční odpoledne.

"Brzy se uvidíme, Abigail." Řekla, když skončily.

Abby přikývla. "Děkuji vám za příležitost, paní Álvarezová."

"Prosím, říkej mi Mariana, mám pocit, že se budeme vídat docela často." Abby se nad tím prohlášením zamračila, než mohla odpovědět, byly dávno pryč, pokračovala ve své práci.

MARIANA....

"Nezdálo se mi to, nebo to dítě vypadá úplně jako naše prababička?" Zeptala se Sofie matky cestou domů.

"Vypadá." Odpověděla Mariana.

"Nemůže být bratr jejím otcem?"

"To hodlám zjistit a ani slovo o tom Alejandrovi, dokud nezjistím pravdu o tom, co se stalo. Je jasné, že se znají, ale rozešli se ve zlém a já chci vědět proč?"

"Musím říct, že je tak roztomilá, má dokonce babiččiny vlasy a naši barvu pleti, a to, jak mluví španělsky tak plynule, mě ještě víc překvapilo. A pokud si dobře vzpomínám, bratr měl také rád draky, když vyrůstal, natolik, že má jednoho vytetovaného na zádech." Mariana souhlasí, že ta malá holčička má s Alejandrem mnoho podobností, což ji nutí přemýšlet, jestli to není jeho dítě, jestli nemá pětiletou vnučku, o které nikdy nevěděla...?

ABIGAIL.....

Abby právě uložila Alejandru do postele a v mysli se jí honilo, jak Mariana Ally obdivovala, jako by ji znala, ta náklonnost, kterou jí projevovala, Abby překvapila. Pokrčila rameny a vlezla do postele, neměla by tu situaci příliš promýšlet, Ally je krásné dítě, každý, kdo ji poprvé potká, to říká.

Jemně otevřela zásuvku u postele a vytáhla fotku sebe a Alejandra, její mysl se vrátila do toho dne. Vzal ji na třetí rande do levné restaurace, uvnitř restaurace byla fotobudka a ona ho nějak přesvědčila, aby se s ní vyfotil, nikdy doopravdy nepochopila, proč se tak bránil tomu, aby se vyfotil.

Vzala fotky a strčila si je do zadní kapsy džínů, cestou domů je v uličce obklíčilo pět chlapů. Požadovali, aby ona a Alejandro dali jim své peníze a všechno cenné, dal jim své poslední peníze, jeden chlapík chtěl její přívěsek, ale ona ho odmítla, mimoděk se dotkla náhrdelníku na krku.

Alejandro řekl, že je to v pořádku, že jí koupí jiný, a tak souhlasila, byl tam jeden chlapík, který na ni celou dobu zíral a po očku ji sledoval, a právě když se chystali odejít, ten chlapík ji chytil za zápěstí a prudce ji k sobě přitáhl.

"Co takhle se trochu pobavit." Zavrčel jí do ucha, Abby se s odporem odtáhla a marně se snažila osvobodit.

"Nech ji být." Řekl Alejandro. "Máte, co jste chtěli."

"Ne, chlape, je krásná a nevadilo by mi si s ní trochu užít. Co na to říkáte, kluci." Jeho kamarádi se zasmáli.

"Nebudu ti to říkat znovu. Nech ji být." Abby nikdy neslyšela smrtelné varování v Alejandrově hlase, ani si nevšimla, kdy udeřil toho chlapa, který se jí dotkl, mohla jen šokovaně zírat, jak je všechny zmlátil pěst za pěstí, když jeden z nich vytáhl nůž a bodl ho do ramene na zádech, Abby málem omdlela, když viděla krev tryskající z jeho ramene, ale i přes to Alejandro pokračoval v boji, jako by necítil žádnou bolest.

Když všichni pět leželi rozvalení na podlaze s krví tekoucí z nosů a úst, vytáhl její přívěsek a zapnul jí ho kolem krku, pokud jde o peníze, nechal je tam s tím, že náhrdelník má větší sentimentální hodnotu než cokoli jiného. V tu chvíli se rozplakala a on jí odplavil každý slzu a slíbil jí, že nikdy nikomu nedovolí, aby jí ublížil.

Vrátila fotku zpět a povzdechla si, prožila s ním neuvěřitelné chvíle, dala by cokoli za to, aby s ním a Ally vybudovala život, ví, že by z něj byl skvělý otec. Lehce se dotkla přívěsku, je to jediná věc, kterou jí dal, jediná dobrá věc, která jí připomíná jejich zvláštní dny, i po všech těch letech ho stále nosí, uvnitř je jejich fotka, Abby tam také dala fotku Ally, navždy je bude nosit ve svém srdci, ať se stane cokoli.

ALEJANDRO.....

Alejandro potřásl muži rukou přes stůl, je oficiálně novým spolumajitelem Garner Infinity Jewels, jeho právníci vypracují konečné papíry a pak bude vše oficiální. "Těším se na spolupráci s vámi, Alejandro." Řekl Jack.

"Já také. Mám pár nápadů, které bych s vámi chtěl probrat ohledně značky, můj asistent vám zavolá a domluví schůzku."