Emilyin pohled

Obrovská bílá budova mě přivítala, když jsem vyjela na příjezdovou cestu. Bydlela jsem v té budově – v domě smečky – skoro rok a znala jsem to tam jako svoje boty.

Když jsem vystoupila z auta, přiběhl ke mně mladistvý blonďatý strážce. Vypadal tak na devatenáct.

"Dobré ráno, Parkerová," uklonil se. "Král Xavier na vás čeká."

Přikývla jsem a podala mu klíče od auta.

"Parkerová?" zept