Osbornův pohled

Necítím bolest, jen zvláštní, vzdálený pocit překvapení. Vzduch zhoustl jako voda. Pomalu se podívám dolů a nejdřív vidím jen červenou. Tolik červené, jasnější, než jsem si myslel, že červená může být. Je jako drahokam, šarlatová se stočenou uhelnou černí, valí se čím dál tím víc ze svého zdroje. Ze svého zdroje. Ze mě. Kdybych věděl, že moje vnitřnosti jsou tak krásné, pomyslím si