Reine – pohled z její perspektivy

Sedíme v tichosti a nasloucháme zimní nočnímu klidu. Teplota pomalu, ale jistě klesá. Vzduch začíná naplňovat vůně hořícího dřeva. „Tu vůni miluju,“ říkám Osbornovi.

Několikrát se nadechne. „Oheň?“

„Krb.“

„Nikdy jsme žádný neměli. No, ne takový, kde se topilo dřevem. Když jsem vyrůstal, měli jsme plynový. Asi to není to samé.“

Opírám si hlavu o jeho rameno a zhlub