Micahova tvář zpopelavěla, oči mu málem vyskočily z důlků, jak zíral na cosi, co se zdálo být samotnou smrtí stojící před ním. Srdce mu bušilo tak hlasitě, až mu to dunělo v uších. V tu chvíli si přál, aby mohl vrátit čas a odčinit své rozhodnutí zradit italského Dona. Uvědomění, že Alessandro Valentino je naživu a ve skvělé kondici, stojící přímo před ním, ho zasáhlo jako rána.

„No, no, Micahu!“