„Doufám, že jsi nezapomněla můj hlas,“ ozvala se Soniina nevlastní matka Emma do telefonu a její slova prořízla ticho, které Soňu obklopovalo.

„Samozřejmě, paní. Jak bych mohla zapomenout váš hlas?“ V Sonině hlase byl cítit dotek formálnosti, připomínka vzdáleného vztahu, který s Emmou sdílela od dětství. Soňa ji nikdy nesměla oslovovat ‚matko‘ a ‚paní‘ se stalo určeným výrazem úcty.

„Soňo, tvůj o