"Lásko, neříkej mi to," zašeptal jsem, v hlase se mi zračilo zoufalství.

Na okamžik mi v hrudi zablýskla naděje, když jsem v jejích očích zahlédl touhu. Byl jsem si jistý, že i ona ke mně chová lásku. Ale než jsem se té naděje stačil pevně chytit, velekněžka pozvedla svou měsíční hůl a namířila na mě paprsek světla. Poslední, co jsem uslyšel, než se všechno ponořilo do tmy, byl měkký a lítostivý h