„Ty to nemyslíš vážně, že ne?" odsekla jsem a zamračila se.

Zander se na mě chvíli díval se zmateným výrazem, než mu to došlo.

„Proč bych tu nemohl spát? Je to moje postel," odsekl, jeho tón byl klidný, ale pevný.

Nevěřícně jsem zamrkala, když přešel na druhou stranu postele, posadil se a natáhl své dlouhé nohy. Opřel se a s ledabylou lehkostí si upravil polštáře.

„Ale… ale říkal jsi, že se nepřib