Všechny stopy spánku zmizely, když jsem na něj podezřívavě zírala. Zaváhal a z jeho výrazu bylo jasné, že nečekal, že ho tu načapám.

Cítila jsem, že chce projít kolem mě a vyhnout se nevysloveným otázkám v mých očích, rychle jsem vstala ze židle a pospíchala k němu.

"Otče?!" vyhrkla jsem omylem a on zamračil obočí a zmateně se na mě podíval. "Myslím, Alfo Alberte," opravila jsem se rychle a snažil