*Selena*

Byla jsem stále zmatená a snažila jsem se poskládat, co se Zanderovi honí hlavou.

„Zlato, jen si sedni a uvolni se,“ řekl klidným, ale pevným tónem. „Zbytek nech na mně.“

Snadněji se řekne, než udělá. Jak jsem se mohla uvolnit, když jsem věděla, že naše životy – a osud tolika dalších – visí na vlásku?

„Zandere, pořád to nechápu,“ naléhala jsem a do hlasu se mi vkrádala podezíravost. „Jak