ARDEN

„To jsi jen ty,“ vzdychla jsem.

Jsi to vždycky ty.

Nevědomky jsem si opřela čelo o jeho hruď a zhluboka vydechla. Jeho svěží vůně, smíchaná s deštěm, byla po našem překvapivém setkání ještě uklidňující.

„Proč ses chovala, jako bych tě pronásledoval?“ zeptal se.

Vzhlédla jsem k němu s mírným zamračením, které však postrádalo jakýkoli skutečný hněv. „Můžeš se mi divit?“ zamumlala jsem. „Utíkal