ROWAN

Cítil jsem ho dřív, než jsem ho uviděl.

Ten puch hniloby, probublávající pod kůží, která už týdny neviděla čistou vodu. Zloději nesmrděli vždycky takhle, ale ti vyšinutí ano.

Vstoupil jsem do zadržovací místnosti, kde dva strážní přikovali toho zloducha ke kamenné zdi. Zápěstí měl odřená do krve, jak se snažil vymanit z železných pout, ale zdálo se, že si toho nevšímá. Hlava mu trhla vzhůru,