ROWAN

V uších mi zvonilo.

Byla to hrůza.

Čirá, bolestná hrůza.

Těch pár slov mě srazilo do míst, o kterých jsem si myslela, že už je nikdy nedosáhnu.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem Dustina popadla, dokud jsem necítila látku jeho košile pod svými pěstmi, klouby napjaté a roztřesené, jak jsem ho probodávala pohledem. Dech mi přicházel trhaně, každý nádech chutnal jako popel.

"Jak to myslíš?" Celé