LUNA

„Ale my spolu nejsme,“ vyhrkla jsem rychle. Nechtěla jsem Lolu uvést do rozpaků, ale taky jsem nechtěla, aby si něco špatně vyložila. Znala mě od dětství. Předstírání by mi nějak připadalo špatné. „Jsme jen… přátelé,“ dodala jsem a letmo se podívala na Abela.

Neřekl nic, ale mírně mu zacukala čelist, zatřásl se mu tam sval, než odvrátil pohled.

„Ach, to je pak škoda,“ řekla Lola zklamaně. „Vá