LUNA

Když ostatní odešli, v domě se nesmírně ztišilo. U jídelního stolu jsme zůstali jen Abel a já.

Zase mě přestal vnímat, veškerou pozornost upíral na jídlo před sebou. Seděla jsem naproti němu a žvýkala tak tiše, jak jsem jen dokázala. Nemluvil, nedíval se na mě, ani se nepohnul, jen zvedal vidličku k ústům.

Přesto jsem se přistihla, že po něm pokradmu pošilhávám.

Jedl rychle. Bylo to skoro hyp