LUNA

Rozechvěla jsem se, i když vzduch byl teplý. Tělo jsem měla zvláštní – lehké, a přitom těžké. Srdce mi bušilo pomalu, skoro snově, a svět kolem mě zjemněl.

„Panebože,“ zašeptala jsem si pro sebe a mnula si paže. „To jsem onemocněla ze včerejška?“

Promnula jsem si oči, než jsem otočila hlavu a zjistila, že Abel mě už sleduje. V tmavých očích se mu zračily stíny starostí. Ruku měl položenou na