MINA

Nevěděla jsem, jak k tomu došlo. V jednu chvíli mi Elias pomáhal rovnat polštáře a říkal mi, ať si odpočinu. V tu další už jsem ležela na zádech, přikrývky pod námi byly mírně zmačkané a on se nade mnou skláněl.

Jeho paže mě uvěznily a ujišťovaly se, že nás tentokrát svět nevyruší.

„Co budeme dělat?“ zamumlala jsem.

Ušklíbl se. „Myslím, že odpověď už znáš.“

Způsob, jakým to řekl, byl otravně