Olivia

"Na co myslíš?" zeptal se Alexander tiše.

"Na nic důležitého." Vykouzlila jsem úsměv a podívala se na něj. "Jen si užívám výhled."

"Lhářko." Nijak na mě ale netlačil, jen mě držel pevněji.

Intimita toho okamžiku na mě nečekaně dolehla. Tohle nebylo o sexu, ani o touze, ani o té fyzické chemii, co mezi námi ustavičně probublávala. To byli jen dva lidé sedící spolu a sdílející prostor, ticho