Olivia

Čekala jsem a sledovala displej. Uplynula minuta. Pak dvě. Pak pět.

Nic.

„Samozřejmě,“ zamumlala jsem si pod vousy a položila telefon na stůl displejem dolů. „Samý řeči, žádný činy.“

S tyranizéry to bylo vždycky stejné. Milovali vyhrožování ze stínů, ale jakmile čelili přímé konfrontaci, rozprchli se jako švábi. Kdokoliv ty zprávy poslal, očividně neměl páteř na to, aby se mi postavil tváří