Alexander

Čtyřicet pět vteřin. Její oči byly stále upřené na mé, klidné a sebevědomé.

Celá minuta. Hruď mi křičela o pomoc, ale ať se propadnu, jestli se vynořím jako první.

Oliviiny rty se pod vodou zvlnily do úsměvu. Pak se odrazila ode dna a vystřelila k hladině.

Okamžitě jsem ji následoval a s lapáním po dechu se vynořil. „Vyhrál jsem.“

„Jen tak tak,“ oddechovala a držela se okraje bazénu. „Už