Dívenka zvedla ruce. S největším úsilím, jakého byla schopna, se snažila vylíčit, jak moc ji tráva píchala do ruky, a ze všech sil se dožadovala matčiny útěchy. „Ach, poranila sis ručičky?“

„Tady, pofoukám ti to.“ Anastasia pofoukala dceřiny buclaté ruce a políbila je.

Holčička nakonec vykouzlila šťastný úsměv a její drobná křivda byla konečně odeslána kamsi na moře.

Odpoledne působil ostrov obzvl