„Počkej. Ty zůstáváš vzhůru?“

„Jo. Nemůžu zabrat, tak jsem napsal pár kamarádům. Zahrajeme si nějaké videohry,“ uchechtl se Julian.

Jessie se posadila a chytila ho za paži. „Já jsem důležitější než tvé hry. Nikam nejdeš.“

Ach tak. Julian jen hledal záminku, jak odejít. Kdyby tu zůstal déle, mohl by v sobě probudit dravou šelmu. „Takže ty chceš, abych zůstal?“ zeptal se chraplavým hlasem. „Víš ale,