Ellen uvažovala, jestli si nemá vzít volno, když se nemůže dostat do práce. Ironií osudu právě bydlela u svého šéfa.

Nezbývalo jí tedy nic jiného než se vrátit do haly vily. Právě když procházela kolem vchodu, uslyšela kroky ze schodiště. Podvědomě se otočila a zůstala jako opařená – po schodech sestupoval muž v černém, úchvatný a elegantní. Pohled na něj v jeho výjimečnosti jí vyrazil dech.

Když