Harmony okamžitě odpověděla: „Rozumím, paní Weissová.“

„Velmi dobře! Pošlu vám adresu. Přijďte za mnou co nejdříve. Musím s vámi probrat něco důležitého.“

„Dobrá, hned tam budu.“

Jakmile Harmony ukončila hovor, uvědomila si, že její nejhorší obavy se naplnily.

Během času stráveného s Ezekielem cítila nesmírné štěstí. Nějaký hlásek v jejím nitru jí však neustále našeptával: „Harmony, nezasloužíš si