Mama seděla v purpurové róbě ve svém velkém bílém křesle a otevřeně si mě prohlížela. "Včera volali z ordinace doktora Hallorana, aby potvrdili operaci," řekla náhle.

"Příští středu v devět," přikývla jsem. "Pamatuju si to." Pohlédla jsem na hodiny na zdi. Čtyři minuty do deseti. T minus čtyři minuty. Tři. Dvě. Koleno se mi začalo třást.

"Pro případ, že by se něco pokazilo…"

Otočila jsem se. "Nic