Na Michaelovu strohou poznámku se jen usměju. Mona Lisa. Mona Lisa. Zasraná Mona Lisa!

„Zbavím se toho pro tebe, prcku.“ Denny prolomí to divné napětí, popadne moji starou židli a vykutálí ji z mé kóje. Novou židli doválí s triumfálním: „Tadá!“

„Děkuju. To je skvělý. Vypadá to velmi . . . ergonomicky.“

Ty nemáš v hlavě tolik rozumu, co blecha, Joellen. Proboha.

A hned po mém vlastním hlasu v hlavě