Cam musí v mých očích něco vidět, protože jeho vlastní se zaostří. Nakloní se blíž, rty pootevřené, žíla mu pulzuje na krku.

Zazvoní telefon.

Skočím, zalapám po dechu, a málem se hystericky rozesměju úlevou, ale podaří se mi to spolknout. Trhnu sebou od Cama a vrhnu se na telefon na kuchyňské zdi, jako by to byla záchranná vesta. Zabafám do něj: „Haló?“

„Ahoj, zlato,“ říká moje matka. „Proč křičíš