Kuchyní se rozléhá vlčí zavrčení.

„Buď zticha, Bílý Tesáku. Vystrašíš sousedy.“

„Jedla jsi dneska?“ vyhrkne a nafoukne se tím svým způsobem, jako Wolverine.

„Ano.“

Zamračí se na mě. „Kromě toho proteinového nápoje, co jsem ti dal ráno?“

Sevřu rty a prohlížím si nehtovou kůžičku.

Cam si pod nosem zanadává, odsunuje židli od stolu a dupá k mým skříňkám. Nechám ho chvíli bouchat, než mu řeknu, že tal