Další bušení a pak zvoní zvonek. Odstrčím ocas pana Bingleyho od obličeje a pokusím se posadit. Místnost se mi točí před očima, chytám se za břicho a sténám.

„Joellen! Jsi tam? Otevři!“

Ach, Bože. To je Cam. Jdu pozdě na náš ranní běh.

Raději bych umřela, než abych šla na náš ranní běh.

Vybelhám se z postele, bojuji s nevolností a bosá se dovleču z ložnice. Když kocour zamňouká, že chce snídani, j