"Podívej se na mě."

Seberu odvahu a podívám se na něj, ale stejně se kroutím.

"Co je špatně?"

"Stydím se."

"Proč?"

"Protože vypadáš, jako bys měl každou chvíli zvracet!"

Dlouho na mě zírá v hlubokém, strašném tichu, oči černé, obočí stažené k sobě, ten křečovitý sval v čelisti mu divoce poskakuje. "Holka."

"Co?"

"O chlapech víš tolik, že by se to nevešlo do lžičky."

Založím si ruce na prsou a zírá