Odvrátím zrak, stydím se, že mě přistihl.

„Joellen.“

Zavřu oči a pevně je sevřu proti horkému bodání slz, které vyvolává něha v jeho hlase. Je mi líto. Bůh mě ochraňuj, jsem ubohá.

Pak je na nohou a táhne mě nahoru, drží mě za zápěstí. Než stačím zareagovat, pohltí mě medvědí objetí.

S jeho silnýma rukama obtočenýma kolem mých zad a hlavou skloněnou vedle mé, říká: „Lidi můžou bejt hajzlové. Někdy