Uchechtne se a zaryje nos do mých vlasů. „Krása krotí divokou bestii, jak se zdá.“

Srdce mi poskočí, když mě nazve Kráskou, ale nenávidím pomyšlení, že je nešťastný. Můj mateřský instinkt ho chce pevně obejmout a bránit před vlky, ale jiný instinkt mi říká, že jeho vlci jsou uvnitř, ne venku.

„Pozor, neohrabaný přechod.“

Jeho hruď se otřásá potlačovaným smíchem. „Dobře. Mluv.“

„Ten soud, ve kterém