Vyskočím na nohy a křičím: „Paní Dinwiddleová, moc se omlouvám, doufám, že nejste zraněná, musím se sbalit, hned teď odjíždím do Skotska, nenechám Cama utéct!”

Otočím se a bez čekání na odpověď se řítím chodbou. Ruce se mi tak potí a třesou, že asi desetkrát zkouším, než se mi klíč podaří zasunout do zámku, ale pak se dveře otevřou a já vpadnu dovnitř a proklínám jako opilý námořník.

Sprintuji do