Zahlédne mě, rychle odvrátí pohled, pak zavrtí hlavou a zasměje se. Je to strašný smích, ten, co není vůbec k smíchu. Ten, co se z vás dere jako sténání nebo štěkání, nebo jako zvuk, který vydává zvíře, když ho něco bolí.

Upřímně, trochu mě to děsí.

„Brade, přestaň.“

Zastaví se na místě a podívá se na mé nohy. Nadechne se, hrudník se mu zvedá, a pak najde odvahu se mi podívat do očí.

Nikdy jsem ni