„Vážně? Hmm. Protože zníš trochu rozčileně.“

Musím zavřít oči a počítat do deseti, než budu dost klidná na to, abych odpověděla. „Jen řeším nějaké problémy se zaměstnanci.“ Otevřu oči a pošlu Antoniovi vražedný pohled.

On mi pošle pusu a zapálí si další cigaretu.

„Dobře. Uděláme to jindy.“

„Počkej! Nezavěšuj! Potřebuju s tebou mluvit!“

Koutkem oka vidím Antoniův úsměv. Je tak velký, že ho je vidět