Začínám se smát taky. „A já si celou tu dobu myslela, že máš jen radost, že mě vidíš.“ Strčím ruku do levé kapsy jeho kalhot a vytáhnu malou černou sametovou krabičku. Zírám na ni, ruce se mi třesou, plíce se mi stahují, krev mi odplouvá z hlavy.

Matteo mi ji jemně vezme a otevře ji.

Musí mě chytit, než upadnu.

„Ježíši Kriste,“ vydechnu a držím se ho, zatímco se směje. „To je ale kýč. Řekni mi, že