„Stejní lidé?“ pomyslela si Quinlyn. Nerozuměla tomu.

Místností se rozléhaly pronikavé výkřiky, symfonie agónie smíšená s odpornými zvuky trhaného masa.

Spencer naklonil hlavu a pobaveně ji sledoval. „Normální člověk by byl znechucený, vyděšený. Ale ty ne, mám pravdu?“

*Protože už jsem to viděla,* pomyslela si Quinlyn.

„Možná chceš říct, že jsi to viděla v pohraničí. Pětileté dítě, které přežívá d