Jiří nervózně pohlédl na vysokého muže stojícího před ním, očividně váhal. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad… Mohlo by to rušit ostatní.“

Ale Quinlyn zavrtěla hlavou a jemně ho opravila: „On není ostatní. Je to můj táta. A je opravdu milý. Jiří, slíbil jsi mi to, pamatuješ?“

Dokonce mu lehce zatáhla za ruku.

S kamennou tváří a toporně ztuhlý, její verze prosby byla poněkud znepokojivá – ale tohle