Museli trochu trochu zamhouřit oči, než poznali ženu před sebou.

"No, to mě podrž – není to snad Leica? A Garry taky! A malá Quinlyn... Ach, a tohle musí být George, že?"

Přišly k nim dvě starší ženy s širokými úsměvy a nataženýma rukama, srdečné tak, že by na nich člověk mohl opéct prase.

Leica nervózně zatáhla za koutek úst a vykouzlila strnulý úsměv. "Přijela jsem za Lydií."

"Ach, za náčelnicí?