Isabella se ale rychle vzpamatovala, zamaskovala jakýkoli náznak neklidu a ledabyle si přezula boty, než zamířila nahoru. Prošla kolem Nathana, jako by neexistoval.

Nathan vztekle vybuchl. „Isabello, stůj!“

Isabella se zastavila na schodech, otočila se a pohlédla na něj.

„Potřebuješ něco?“

„Kde jsi byla tak pozdě? Neměla by ses mi zpovídat?“ tázal se Nathan.

Isabella zamračila obočí. „Pamatuji si,