Byla to krutě chladná noc pozdního podzimu.

Nathan se schoulil v úzkém železném okně a v tu chvíli jeho kdysi hrdé a vznešené srdce konečně zakusilo bezmoc a osamělost.

Upřeně zíral na jasný měsíc za oknem. Ten, kdo se vždy srovnával s měsícem, se v tu chvíli začal ptát sám sebe. Jsem opravdu tak čistý a jasný jako měsíc?

"Ahoj." Přistoupil k němu vězeň. Hodil po něm tvrdou placku a řekl: "Všiml j