Theo kráčel zkroušeně ulicí, zranění nohy se s časem nezhojilo a nezmizelo, naopak se zhoršovalo.

Na místě, kde nikdo nebyl, se nemusel skrývat a nechal zranění nohy, aby ho trápilo. Kulhal a občas vydával bolestivé zvuky.

Jeho cestu přehradilo černé auto a okénko se pomalu stahovalo. Za volantem seděl muž se slunečními brýlemi, s chladným a přísným výrazem. Ani se nepohnul, když promluvil.

"Požád