Cadence se zničehonic objevila a skočila na mě, aby mě objala. Ta síla štěněte mě donutila zakolísat dozadu, než jsem znovu našla rovnováhu.

"Cadence!" zavrčel Finlay. "Nemůžeš na lidi jen tak skákat."

"Promiň, Alfo. Jen jsem ji ráda viděl," řekl Cadence. Podíval se na mě svýma velkýma, smutnýma štěněcíma očima.

"To je v pořádku. Taky se mi stýskalo," řekla jsem mu a objala ho, než jsem ho položil